Page 11 - Sestava 1

Text Martin Klíma, foto Dreamstime
Na rozdíl od příbuzného mangoldu,
který patří také do rodu řep, se
salátová řepa ale pěstuje především
kvůli svým bulvám. Předchůdci červené řepy
obývali pobřežní zóny Evropy a Přední Asie
a měli podobu rostlin s dužnatými kořeny; ty
nejsilnější rostliny se pak postupně přenesly do
zahrad a dále šlechtily. Díky Římanům se řepa
dostala do klášterních zahrad stření Evropy a ve
14. století i do běžných zahrad. Červená
a kulatá, taková, jakou ji známe dnes, ale dlouho
nebyla. Teprve na přelomu 19. a 20. století,
v době rozkvětu zemědělství, vznikly první
kulturní formy.
Kromě červené řepy existují také bílé a žluté
sorty, které se nám možná zdají být neobvyklé,
chuťově jsou ale naprosto stejné. Chybí jim totiž
pouze betanin, chuťově neutrální červené
barvivo, které se běžně používá v potravinářství
pro přibarvování jogurtů a cukrovinek.
Červená řepa je dvouletá rostlina, která v prvním
roce vytváří bulvu s červenou nebo fialově
zbarvenou listovou růžicí, ve druhém pak květní
stvol vysoký až 150 cm. Masitá bulva roste
alespoň z poloviny nad povrchem půdy a vzniká
hromaděním živin mezi kořenem a listy. Řepě se
daří v hluboké, důkladně prokypřené půdě
bohaté na humus, vlhkost a živné látky.
n
49 ZAHRADA V OBRAZECH |
TI STARŠÍ SI JEŠTĚ VZPOMENOU NA
PODZIMNÍ ŘEPNÉ KAMPANĚ A SVÁŽENÍ
CUKROVÉ ŘEPY Z POLÍ DO CUKROVARŮ.
KDO NEMÁ NA ZAHRADĚ KUS POLE
A DOMÁCÍ ZVÍŘECTVO, ASI S KRMNOU
ŘEPOU DO STYKU PŘÍLIŠ NEPŘIJDE.
NAOPAK ŘEPU SALÁTOVOU, ČERVENOU,
SI MŮŽE VYPĚSTOVAT KAŽDÝ – NENÍ
TOTIŽ NIJAK NÁROČNÁ NA PROSTOR
A KROMĚ BULVIČEK POSKYTNE
I CHUTNOU NAŤ DO LETNÍCH SALÁTŮ.
Bulvičky plné
prospěšných látek
Už od Hippokratových dob patří červená řepa mezi výživné a zdravé druhy zeleniny.
Mezi její nejdůležitější obsahové látky patří vitamíny B (B1, B2, B6), kyselina listová
a železo, kromě toho vitamín C a karotenoidy. Spektrum doplňují minerální látky
(draslík, vápník, hořčík, jód) a řada dalších. Pro vyváženost informací je třeba také uvést,
že při nesprávném pěstování (nadměrné hnojení, polostinné nebo stinné stanoviště)
může řepa obsahovat také zvýšené množství dusičnanů. Podobně jako špenát nebo
mangold obsahuje řepa také kyselinu šťavelovou, která může při nadměrné konzumaci
přispívat k tvorbě ledvinových kamenů.