Basic HTML Version
16
v obrazech
rozhovor
Jaké jsou naše české zahrady?
Česká zahrada svou identitu stále hledá. To, co se dá
dnes považovat za českou zahradu, není určitě trend,
kterým by se u nás právě teď architektura ubírala.
Uplynulá 80. a 90. léta svou identitu měla – byla
postavena na sbírkách vybraných skupin rostlin
a dřevin – byly to skalničkové či pěnišníkové zahrady
nebo zahrady s neuvěřitelným množstvím kombinací
různobarevných jehličnanů. To už je naštěstí pryč, dnes
se zahrady začínají mnohem více orientovat na člověka
a jeho potřeby a slouží k životu a relaxaci, ne jako
sbírkové galerie.
V čem jsou jejich přednosti a v čem spíše pokulhávají?
Přednost vidím v otevřenosti přijímat ochotně nové vlivy
ze zahraničí – svoboda, lehkost a radost jsou pozitivně
přijímány a lidé je do zahrad ochotně pouští. A negativum?
Vlastně totéž… Asi bychom měli být vybíravější. Než
začneme konkrétní postupy a kombinace ve svých
zahradách aplikovat, měli bychom se důkladněji zamyslet,
zda se k nám hodí, případně jaký dopad budou mít na
dlouhodobou prosperitu zahrady. Týká se to zejména
agresivních technologií, například používání různých typů
plachtovin pokrývajících půdu, a také výběru rostlin, které
do dané lokality a daných podmínek nepatří.
Žít zahradou
Malé povídání o zahradách a lidech kolem