Sladké dřevo nahrazovalo bonbóny

Houževnaté, sladce chutnající kořeny vytrvalé byliny lékořice lysé (Glycyrrhiza glabra) se nazývají také sladké dřevo, protože jejich žlutohnědé kousky jsou výborným zdrojem šťávy, kterou z nich hlavně chudší děti s oblibou vycucávaly. Lékořice roste planě od východního Středomoří až skoro do Střední Asie. Pěstuje se v jižní Evropě, ve východní Africe, v Číně, v Povolží a jinde. Vyvařením suchých oloupaných kořenů a po zfiltrování tmavé kaše se získá lesklá hladká hmota zvaná lékořina nebo líznice, lidově pendrek.

Mana je pryskyřice

Mana jsou sladké, na vzduchu tuhnoucí výměšky vytékající z kmenů a větví některých dřevin po nabodnutí hmyzem. Nejznámější manodárnou rostlinou je jasan zimnář (Fraximus ornus), zasahující z jižní Evropy a Malé Asie až na jižní Slovensko. Ve středověku byla nahořkle sladká mana sladidlem i léčivem. Zimnář se pro manu na léčivo doposud pěstuje v Kalábrii a severní Sicílii.

Malá rajčata vyhrávají

Podle evropských průzkumů mívají velkoplodá, masitá rajčata ve srovnání s malými, kulatými plody nižší kvalitu. V zásadě se rozlišují dva typy: menší, kulatá rajčata obsahující hodně šťávy, a typy spíše bohaté na dužninu, které jsou podstatně větší a mají nepravidelný tvar (říká se jim také bifteková). Chuťově tyto druhy ve srovnání s menšími rajčaty většinou neobstojí, v kuchyni je však můžeme výborně využít pro přípravu šťáv nebo protlaků.

Květy muchovníku přečkají i pozdní mrazy

I kdyby tento keř až menší strom nevábného názvu neplodil drobné, borůvkám podobné plody, určitě by se stal ozdobou zahrady už jen pro své čistě bílé, hvězdicovité květy, které jej zdobí už od dubna, nebo pro sytě růžové až červené podzimní zbarvení listů. Výbornou vlastností muchovníku je kromě toho odolnost květů vůči pozdním mrazíkům (snese pokles teploty až na – 7°C) a také skutečnost, že netrpí prakticky žádnými chorobami ani škůdci.