Fauna na zahradě

Listové mšice

Ve střední Evropě se vyskytuje asi 850 druhů listových mšic (Aphidina).Mšice jsou 2-4 mm velké, křídlaté nebo bez křídel, různě zbarvené – žlutě, oranžově, zeleně nebo černě. Barva závisí nejen na druhu, ale také na výživě a na roční době. Mšice sají rostlinnou šťávu, přitom navrtávají vodivé dráhy rostlin (floém). Podle druhu jsou specializované na větší nebo menší počet hostitelských rostlin.

Škody

Mšice se objevují jednotlivě jen časně zjara, jinak vzhledem k velké míře rozmnožování se vyskytují ve větších či menších koloniích. O mnohé druhy pečují mravenci, například o černou mšici třešňovou nebo o moučnatou mšici jabloňovou. Na rozdíl od mšice krvané a od štítenek listové mšice sají hlavně na vrcholech výhonů (některé druhy na kořenech). Listové mšice s oblibou vyhledávají silně rostoucí letorosty s dobrou zásobou výživných látek. Škodí nejen tím, že hostitelské rostlině odebírají rostlinnou šťávu, ale i ovlivňováním růstu. Mnohé druhy mají ve slinách látky, které způsobují svinování nebo kadeřavost listů, zakrňování růstu a deformaci výhonů. Tím mšice získávají lepší ochranu před nepřítelem. Jsou také roznašeči virových chorob.

 

Než proti mšicím zasáhneme chemickým postřikem, zkusme použít osvědčenou kopřivovou jíchu.

Jícha z kopřiv

Potřebujeme nasekat spoustu kopřiv. Podle starých receptur je ideální poměr pro přípravu jíchy zhruba 1 kilogram kopřiv na 10 litrů vody. Nemusíme to ale měřit přesně - sud zaplníme z poloviny kopřivami a dolijeme vodou. Sud umístíme na stinné místo a v průběhu dalších týdnů, kdy jícha kvasí, musíme obsah občas promíchat. Zákvas silně páchne, ale tím možná právě mšice odpuzuje. Po týdnu je vzniklý zákvas již dost silný, přecedíme ho a naředíme v poměru 1:50. Roztokem naplníme postřikovač a postřikujeme postižené rostliny.