Fauna na zahradě
Slunéčka (nejen) sedmitečná
Na podzim za posledních slunných dnů se slétají na zimoviště slunéčka, třeba na okraj lesa na nízké borovice anebo i na lidská obydlí a okny dovnitř. Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), lidově nazývané též beruška nebo sluníčko, je nejběžnějším slunéčkem v Evropě a vedle mandelinky bramborové jeden z nejznámějších brouků.
Má červeně zbarvené krovky se třemi černými tečkami na každé straně a jednou tečkou společnou pro obě krovky. Z jeho zbarvení je odvozeno jeho pojmenování, české i latinské (z latiny septem = sedm a punctum = tečka). Larva je šedočerná, někdy i s nádechem hnědé nebo modré, s četnými černými a méně četnými žlutooranžovými, oranžovými nebo červenooranžovými skvrnami.
Na podzim vídáme mladá slunéčka, která také přezimují
Na jaře samičky kladou vajíčka na spodní stranu listů rostlin nebo do různých štěrbin. Zhruba po týdnu se z nich líhnou pestré pohyblivé larvy. Délka dalšího vývinu závisí na teplotě. V průměru je to 30 - 60 dní. Nová beruška je jasně červená, zatímco starší jedinci, kteří již přezimovali, jsou tmavší, až do hněda. Mladá slunéčka přezimují, teprve druhým rokem se rozmnoží a ještě v létě jejich život končí.
Spolu s nejhojnějším slunéčkem sedmitečným u nás žije osmdesát druhů slunéček!
Díky svému výstražnému zbarvení jsou slunéčka viditelná na rostlinách už z dálky. Lezou na vrcholky rostlin, kde se právě vyskytují kolonie mšic, jejich potrava. Po mšicích slunéčka aktivně pátrají i na stoncích a listech, za den jich uloví až několik desítek. Kořist hledají slunéčka zrakem, čichem i hmatem.
Neplatí, že čím je slunéčko starší, tím má více teček. Také nežerou jen mšice – u nás jeden druh žere i trávu, jiný zase vojtěšku. Slunéčka jsou také kanibalové, zvláště vajíčka žerou rády larvy i dospělci, proto se vajíčka musí vyvíjet velmi rychle, aby nebyla dlouho napadnutelná. Oproti dřívější představě, že slunéčka nacházejí kořist náhodně, se zjišťuje, že jsou lákána pachy mšic, jejich exkrementů nebo pachem vylučovaným napadenou rostlinou, jako by volala o pomoc.
Slunéčka mají krásné zbarvení
Každý druh má jiné, někdy i několik velmi odlišných vzorů v rámci téhož druhu. Hmyzožraví ptáci se vyhýbají slunéčkům s nápadnou kresbou, zatímco slunéčka namalovaná jednobarevně hnědě zkoušejí vzít do zobáku častěji. Přesto i taková slunéčka někteří ptáci rozpoznají podle celkového tvaru a zmást se nechají teprve slunéčky bez krovek, s rozepjatými křídly.
Obrana před predátory
Dospělec se v nebezpečí stává mrtvým a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie). Je-li s ním manipulováno, vylučuje oranžovou šťávu obsahující alkaloidy (například coccinellin), díky čemuž je pro řadu potenciálních predátorů (zejména ptáků) nechutná a jedovatá. Podobně jedovaté jsou i larvy a kukly. Z tohoto důvodu mají slunéčka jen omezené množství potenciálních nepřátel.
Zdroj: časopis Vesmír, články Doc. RNDr. Oldřicha Nedvěda, CSc.
