Fauna na zahradě

Škvor si svůj mýtus nezaslouží

Škvoři jsou všežravci, součástí jejich oblíbených jídel jsou mšice, nejrůznější larvy i vajíčka. Za horkého, suchého léta hasí svou žízeň na květních pupenech a sladkých plodech. Pokud se přemnoží, mohou být velmi obtížní, zpravidla jsou však na zahradě spíše vítanými hosty, kteří nám pomohou přirozenou cestou bojovat proti škůdcům.  Předsudek, že škvor může způsobit poškození ušního bubínku, pokud se dostane do ucha, je skutečně jen planou pověrou. Její základ můžeme hledat i v německém názvu pro škvora – Ohrwurm, znamená „ušní červ" a odkazuje na doby, kdy se škvoři sušili, drtili na prášek a používali jako zásyp při ušních nemocech.

 

Škvoři mají na konci zadečku pár velkých kleštovitých přívěsků, kterými doopravdy dokáží štípnout. Ovšem, když jejich štípnutí vyzkoušíte na vlastní kůži, zjistíte, že to nic hrozného není a rozhodně vám škvor nemůže ublížit. Škvor potřebuje "kleště" na uchopení potravy - je schopný prohnout tělo tak, že se kleště dostanou před hlavu a on si jimi může přidržovat potravu. Dále je potřebuje k rozevírání a zavírání křídel, nebo na obranu. Škvoři jsou poměrně dobří letci, i když nejčastěji je uvidíme spíše běhat. Za letu drží tělo skoro svisle takže vypadají velmi zvláštně. Křídla, která jsou složitě složena, roztahuje právě pomocí kleští.

 

Škvoři vylézají za potravou zpravidla v noci, přes den je najdeme ukryté, někde pod kamenem. Na podzim samička vyhledá vhodnou skulinu, nebo si sama zhotoví chodbičku, do které naklade vejce, s kterými sama přezimuje. Na jaře po vylíhnutí larev se o ně samička pečlivě stará.