Fauna na zahradě
Hotel pro hmyzí pomocníky
Divoké včely jsou jedním z užitečných druhů hmyzu, pro které by mělo být v zahradě vždy místo. Jakmile teploty stoupnou nad bod mrazu, vyletí až stokrát za den a navštíví přitom až 6500 květů, což je devětkrát více než včela medonosná!
Aktivita divokých včel je důležitá zejména pro ovocné stromy kvetoucí brzy na jaře, proto je vhodné připravit jim v zahradě vhodné místo pro přezimování.
Protože na rozdíl od včely medonosné žijí osaměle, osidlují drobné otvory a dutiny (průměr 2-8 mm), v nichž se také rozmnožují. Stejným příbytkem vezmou za vděk i zlatoočka, jejichž larvy spořádají během svého vývoje až 1000 mšic, slunéčka sedmitečná, škvoři, pestřenky a různé vosičky.
Kromě včely medonosné, která se chová v úlech a poskytuje kromě dalších produktů med, existuje také velmi početná skupina samotářských včel (kutilek), kterých u nás žije několik stovek druhů. Ačkoliv žijí spíše nenápadně, představují významný prvek druhové rovnováhy v přírodě a mají význam pro opylování mnoha druhů rostlin. Některé rostliny dokáží samotářské včely opylovat dokonce dokonaleji než včela medonosná. Protože v zahradách stále ubývá medonosných včel, mohou být jejich samotářsky žijící příbuzné vítanou alternativou pro opylení zahradních rostlin.
Zednice rezavá (Osmia rufa) je nejhojnějším druhem samotářských včel. Mladí jedinci vylíhlí loni na podzim jsou aktivní od března do června a dokáží opylovat ovocné stromy rychleji a kvalitněji než včely medonosné.
Také čalounice mateřídoušková (Megachile rotundata) je výkonnější než včela medonosná, zejména při opylování vojtěšky. Její květ je totiž utvořen tak, že když se včela medonosná snaží do květu proniknout, dostane ránu do hlavy o síle desetkrát větší než je její váha. Čalounice je však proti tomuto mechanismu odolná, takže s opálením problém nemá. Díky tomu se v posledních letech provádějí nejrůznější opatření pro její podporu, podobně jako pro udržení šedosrstky tolicové (Rhophitoides canus) v blízkosti vojtěškových porostů.
Včely samotářky se zdržují v rozmanitých hnízdech – v zemi, ve stéblech rákosu, dutinách střešních tašek, dřevěných trámech, v prázdných ulitách hlemýžďů, v opuštěných chodbách po larvách dřevokazného hmyzu apod. Jednoduchý přístřešek dokáže samotářky do zahrady přilákat a pokud v něm vyvedou potomstvo, máme o opylování postaráno.