Fauna na zahradě

Hryzec vodní z druhé strany

Je malý, plachý, nenápadný, ale umí způsobit velké škody na rostlinách, zasazených cibulích, hlízách i ovocných stromech. O hryzcích, o jejich životě a jak se k nim zachovat, pokud se k nám zatoulají.

Hryzec vodní (Arvicola terrestris) má oblé, 12 až 23 cm dlouhé, zavalité tělo, ocásek 7 až 11 cm dlouhý. Tělo pokrývá velmi jemná a hustá srst, bříško je bílé až šedé, hřbet hnědý až černý. Přítomnost hryzce snadno poznáme podle válcovitých exkrementů, které používá k vyznačení svého teritoria a zanechává je na jeho okraji.

Jak hryzec bydlí

Ve stavbě svého obydlí je hryzec opravdu vynalézavý. Často si staví své hnízdo nad zemí ve vysoké trávě jako kuličku spletenou z jednotlivých stébel. Na břehu řeky či jezírka můžeme najít hnízdo vystavěné z naplaveného rostlinného materiálu.

Hnízdo se spižírnou si staví pod zemí, v hloubce asi 1 až 1,5 m, a ústí většinou také pod vodní hladinu přilehlého rybníka, jezírka nebo jen malé studánky.

Ze života hryzce

Hryzce najdeme vždy v blízkosti vody, v lese, na louce, často vyhledává potravu na polích, ale i v zahradách.

Při přemnožení, téměř pravidelně každý třetí rok, a při nadbytku potravy dokáže napáchat velké škody.

Jídelníček se skládá ze stébel trav, větviček, kořínků, pupenů, různých plodů. Hryzec je velmi dobrý plavec a potápěč, často dokáže uprchnout i před svým úhlavním nepřítelem, dravou vydrou. Když je zpozorován, rozčeří sedlinu na dně a zmizí v oblaku bahna či písku někde v útrobách svého podzemního království.

Hryzec žije samotářským způsobem až na období po spáření do vychování mladých. Období páření nastává podle počasí v březnu až dubnu a pokračuje až do začátku zimy. Dospělá samice má tři až čtyři vrhy v roce a v jednom vrhu může mít až jedenáct mláďat. Ta se rodí holá a slepá, za tři dny jim ale naroste srst a do devíti dnů otevírají oči. Po čtrnácti dnech, zcela osrstěné, opouštějí domov.

Když hryzci páchají škody

Hryzci působí škody většinou na podzim a v zimě, když si při hledání potravy zaběhnou do blízkých zahrad.

Zde vyhledávají dužnaté kořínky, cibule, hlízy, uskladněné plody, obilí aj. Velmi jim chutnají kořeny, pupeny a plody jabloní a jiných ovocných stromů.

Obrana je tak trochu jako boj Dona Quijota s větrnými mlýny, tedy zbytečný. Pokud se s hryzcem chceme pustit do boje, je lépe zvolit takový postup, který ublíží jen jemu. I chemická ochrana nepůsobí stoprocentně,

spíše uškodí zahradě, rostlinám v ní a jiným živočichům, kteří přijdou do kontaktu s jedem napuštěnou návnadou. Často tak omylem otrávíme vlastní či sousedovu kočku a velmi nešťastní pak spláčeme nad tělíčky mrtvých ptáčků.

Zajímavý a zcela ekologický je způsob lovení do pasti v lahvi s vodou, kterou lze umístit do ústí nory. Hryzec v ní utone. Jinou celkem úspěšnou metodou je systém zvukových plašiček podobných těm, které se používají pro plašení krtků. Do podzemních chodeb zapíchneme prázdné skleněné lahve (hrdlem dolů); ozvěna větru zachyceného v lahvích hryzce vyleká a utečou.