Fauna na zahradě

Zajíc polní

Pokud má během zimy nedostatek potravy, často se zajíc polní vydává do blízkých zahrad. Spolu se stopami ve sněhu pak většinou najdeme i okousanou dřevinu.

Zajíce zná každý: je to středně velké, krásné, ušlechtilé zvíře. Pokud ale zabloudí do zahrady, dokáže způsobit mnoho nepříjemností. Nejspíš přijdeme o pár větviček, někdy i o celou dřevinu. Zajíci se do zahrady vydávají za bohaté sněhové nadílky, která jim znemožní dostat se k potravě ve svém přirozeném prostředí. Je to smutné, ale zajíců ubývá a zanedlouho je nejspíš budeme muset začít chránit.

Zajíc? Neznám...

Zajíc je poměrně velký savec, s teritoriem výskytu po celé Evropě a části Asie. Je výborným běžcem, pokud je nablízku nebezpečí, dokáže vyvinout rychlost okolo 70 km/h. Během roku žije samotářsky, ale od února, často i dříve, kdy začíná období páření, se sdružuje v malých skupinách.

Zajíc je býložravý, živí se rostlinami, posklizňovými zbytky, které najde na poli, v zimě okusuje větve dřevin, kmeny a na jaře květní pupeny.

S používáním chemických prostředků na ošetření polních plodin se jeho výskyt začal rapidně snižovat. Během zimního klidu padne mnoho zajíců za kořist přirozeným nepřátelům. Mezi nimi jsou dravci, ale i vyhladovělé lišky.

Nechme zajíce žít

Nesnažme se zajíce vyhnat ze zahrady drastickými prostředky. Často je vhodnější prevence než následná obrana. Mladé ovocné stromky ochráníme zabalením kmenů do jutoviny nebo ochranných plastových obalů, kolem kmenů můžeme vytvořit také ohrádky ze zelené síťoviny. Pokud při zimním řezu odstraňujeme větší množství větví, nechme je přes zimu za plotem – zajíc si na nich pochutná a zahrada zůstane ušetřená.