Jak se co dělá
Živý plot jako mozaika
Vytvořte kombinací různých keřů přírodní obraz. Poradíme vám, jak pracovat s rostlinami při tvorbě nového živého plotu, který zahradu nejen ochrání, navíc ji zútulní a zpříjemní pobyt všem jejím obyvatelům...
Volně rostoucí skupina keřů přispívá k ekologické stabilitě nejen vaší zahrádky, ale i širšího okolí. Listnaté dřeviny v zahradě vynikají sezónní proměnlivostí. Jarní záplava květů láká opylovače, mezi nimi včely, motýly a jiné druhy hmyzu, bez kterých by mnoho rostlin nemělo šanci vykvést (tzv. hmyzosnubné rostliny spoléhají na hmyzí přátele, že jim pomohou s jejich rozmnožováním). Příjemně nás překvapí vybarvování plodů a později nás okouzlí podzimní barevné proměny listů.
Takového dramatického scénáře se bohužel u jehličnanů nedočkáme, ale zato lze stálezelené dřeviny použít jako základ kompozice či majestátní pilíře zahrady, protože zde zůstávají, i když už celá zahrada spí zimním spánkem. S jejich použitím nakládáme opatrně. Listnaté dřeviny jsou pro české krajiny přirozené, a proto vhodnější, ale přesto by se na jehličnany v zahradě nemělo zcela zapomínat.
Pragmatické důvody aneb krása volného stylu
Živé ploty vytvoří účinný ochranný plášť zahrady, zamezí vstupu chladného větru ze severu a prudkému proudění ze západu, na jižní straně vytvoří stín, zvýší vzdušnou vlhkost a celkově tak přispějí k lepšímu klimatu zeleného prostoru.
Volné živé ploty, oproti pravidelně stříhané monokultuře, šetří mnoho práce. Taková volná výsadba je méně náročná na údržbu, energii, čas, ale i finance. Místo mnoho let trvající dřiny při tvarování a stříhání se můžeme kochat , jak se jednotlivé druhy prorůstají, textury listů se prolínají a barvy se míchají jako na paletě malíře.
Listnaté keře poskytují útočiště, plodící dřeviny navíc i potravu, mnohým druhům živočichů.
Každý je jiný
Výběrem druhů uděláme první krok k cílené kompozici. Zde je prostor pro naši fantazii a kreativitu. Všímejme si, jaké vlastnosti mají oblíbené druhy rostlin. Takové nám budou pravděpodobně blízké (listy vejčitého tvaru, kosočtverečné, elipsovité, lichozpeřené, apod.) a podle nich volíme i další jednotlivé druhy.
Například k dlanitému, kosočtverečnému a laločnatému tvaru listů javoru babyky (Acer campestre) se dobře hodí hloh (Crataegus), kalina obecná (Viburnum opulus), tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius) aj.
Někdo dává přednost rostlinám s tvary listů kosočtverečnými až trojúhelníkovitými a jiní mají v oblibě velkorysé plochy srdčitých, vejčitých a oblých listů. Krásných kombinací docílíme, vysázíme-li společně např. habr (Carpinus), buk (Fagus), svídu (Cornus) a kalinu Carlesiovu (Viburnum carlesii) aj.
Dokonalost tkví v detailu
Pokud máme jasno, jaké druhy použijeme, zbývá promyslet, s jakými trvalkami budou na zvoleném místě růst. Vybíráme trvalky pro stinné a polostinné polohy, kterým najdeme vhodné místo ve skupinách keřů. Některé můžeme předsadit o něco blíže do zahrady, takže budou vybíhat a zabíhat podle aktuální vegetační fáze. Stálezelené rostliny, jako jsou barvínek, pachysandra (Pachysandra terminalis) nebo bergénie (Bergenia cordifolia), vytváří kompaktní, zelený, koberec.
Zatímco například poloopadavý vitální zběhovec (Ajuga) či něžná, jahodníku podobná, mochnička (Waldsteinia trifoliata) částečně vytrvává přes zimu, poetický a jemný kontryhel (Alchemilla) se objeví brzy na jaře a s postupem zimy pomalu zmizí.
