Rostlina měsíce
Maceška (Viola x wittrockiana)
Koncem dubna už mohou macešky zdobit zahradu, terasy i balkony ve své plné kráse. Jejich největší výhodou je odolnost vůči posledním mrazíkům a samozřejmě obrovská paleta barev květů různých velikostí – kromě vzpřímených velkokvětých jsou k mání i druhy drobnokvěté nebo převislé.
Každým rokem se objevují nové a nové kultivary této vděčné rostliny, jejíž pěstování zvládne každý. Macešky vyséváme v červenci a časně na podzim je pak přesazujeme na zvolené stanoviště – do přenosných nádob nebo do půdy, kde je můžeme kombinovat s jarními cibulovinami, zvláště s tulipány. Na zimu je zakryjeme chvojím, aby nevymrzly nebo aby je neozobávali přezimující ptáci.
Na slunné až polostinné stanoviště je vysazujeme nejlépe ve skupinách nebo celoplošně, abychom se mohli těšit ze záplavy barev jejich květů. Kvetení podpoříme pravidelným hnojením. Na půdu jsou tyto rostlinky také nenáročné, stačí jim čerstvá až vlhká, kyprá a živinami bohatá humózní zem. Můžete je vysazovat na záhon samostatně nebo kombinovat s jinými květinami.
Velmi dekorativní jsou drobnokvěté, mírně převislé macešky, které vypadají velmi pěkně jako podsada opadavých keřů pěstovaných v nádobách. Pokud nám v přenosných nádobách nevadí jejich uvadlá krása v době, kdy už ztrácejí svůj půvab a přestávají kvést, můžeme je nechat na stanovišti do konce vegetačního období, odměna nás příštího roku nemine. Tyto drobnokvěté kultivary se totiž samy vysemení a na jaře pak velké množství mladých macešek najednou vykvétá v opravdové záplavě barev, aniž bychom o ně museli nějak zvlášť pečovat. Stačí je přihnojit hnojivem s menším obsahem dusíku.
Miniviolky mají oproti velkokvětým maceškám určité pěstitelské výhody: pokud se stane, že zaschnou už během vegetace, zastřihneme rostliny na výšku 5 cm a dobře zalijeme. Ve většině případů obrazí a budou opět bohatě kvést. Jsou také obecně odolnější k vyšším teplotám a dají se pěstovat téměř po celé léto.
