Rostlina měsíce
Plamének
Velkokvěté odrůdy plaménku (Clematis) patří bezesporu k nejkrásnějším popínavým rostlinám, které svůj okrasný efekt staví na odiv po celé léto: koncem května a v průběhu června na sebe doslova strhávají pozornost obřími květy, které u velkokvětých kultivarů dosahují průměru až 20 cm, u jiných jsou menší, ale objevují se ve větším množství.
Po odkvětu se pak vytváří ochmýřené souplodí, které na rostlinách vydrží až do zimy.
Svou krásu plaménky nedávají zadarmo
Počítejme se značnými nároky na stanoviště i kvalitu půdy. Vysazujeme na slunná, teplá a světlá stanoviště, chráněná před poledním úpalem nebo alespoň zastíněná v dolní části rostliny. Na jižní straně je proto třeba vytvořit vhodnou předsadbu trvalek nebo nižších keřů. Půda musí být humusovitá, živná, přiměřeně vlhká a především propustná – zatímco v létě potřebují plaménky dostatek vody, zimní zamokření nesnášejí.
Rostliny vysazujeme na konci jara
Dno výsadbové jámy pokryjeme drenážní vrstvou hrubého štěrku, která zajistí odvod vody. Vysazujeme asi o 10 cm hlouběji, zejména u velkokvětých kultivarů, mírně šikmo směrem k opoře. Po výsadbě krátce seřízneme. Důležitá je zejména závlaha za přísušku, občasné přihnojení podpoří násadu květů.
Pro bohaté kvetení je důležitý zejména řez
Zatímco plaménky kvetoucí v květnu a červnu řežeme jen střídmě a nejlépe ihned po odkvětu, pozdní plaménky seřízneme každoročně na jaře asi 20 cm nad zemí.
Náhlé vadnutí plaménku (tracheomykóza) je způsobeno houbou přežívající v půdě. Napadené výhony vyřežeme a spálíme. Včasný zákrok někdy rostlinu zachrání, někdy vývoj choroby pokračuje. Plamének je pak třeba zcela odstranit a na toto místo už nevysazovat.
Kromě popínání po oporách nejrůznějšího druhu (ploty, mříže, loubí, pergoly) se botanické druhy (Clematis vitalba, C. montana, C. tangutica, C. alpina aj.) dokáží vyšplhat také do korun vyšších stromů. Protože úponky jsou schopné přichytit se pouze tenkých částí, je třeba opatřit pergoly tenčími mřížkami nebo drátěným výpletem.
