Rostlina měsíce

Kdoule

"Kdo má rád něco zvláštního, vysadí si aspoň jeden keř velkoplodé kdoule. Plody velice příjemně vonějí a dá se z nich zhotoviti znamenitá marmeláda, huspenina a pasty. Tyto výrobky jsou dokonce lepší, než z kteréhokoliv jiného ovoce." – Tak popisuje kdoule Josef Vaněk ve své knize Jak docílíme hojnosti krásného ovoce, vydané roku 1922.

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) už z našich zahrad dávno vymizela. Tam, kde roste, bývá většinou součástí starší zahrady, spíše však parku.

Dříve se její plody používaly jako přírodní deodorant do prádla, připravovaly se z nich také kompoty a džemy. Žluté, tvrdé plody připomínající podle formy jablko nebo hrušku dozrávají až pozdě na podzim, k přímému konzumu (kromě slupky) jsou vhodné až po prvním mrazu, kdy změknou. Syrové jsou však nevalné chuti, častěji se proto používají až po kuchyňském zpracování. Kdoule obsahují řadu vitamínů, především C a B, jsou také zdrojem minerálních látek a pektinu. Osvěžují dech, zlepšují trávení a pomáhají i při bolestech v krku. A kromě toho jsou také velmi pohledné, takže strom zdobí až do prvních zimních dnů, kdy většinou padnou za oběť ptákům.

 

Dnes se kdouloň pěstuje jako keř či strom s výškou kolem pěti metrů. Květy připomínající jabloňové mají bílou nebo růžovou barvu a objevují se poněkud později, takže nehrozí jejich zničení pozdními mrazy. Přesto má kdouloň raději teplejší stanoviště, pěstuje se proto často s meruňkami nebo broskvemi.

 

 

Kdoulový sýr

Asi jeden kilogram zralých, oloupaných kdoulí a jeden pomeranč rozkrájíme na hrubé kousky a vaříme s trochou vody, dokud kdoule nezměknou. Hmotu propasírujeme přes cedník a přidáme stejnou váhu cukru. Na mírném ohni vaříme asi hodinu a půl. Pak přidáme dvě kapky pomerančové esence (není nutné) a nalijeme do sklenic. Pečlivě uzavřené necháme asi tři měsíce zrát. Před konzumací vyklepneme sýr ze sklenice, nakrájíme na plátky a podáváme jako přílohu například k vařenému masu.