Rostlina měsíce
Koniklec obecný
"Koniklec je švarná květinka zvláštního, cizokrajného vzezření", píše o této rostlině Oskar Smrž ve svých Dějinách květin, vydaných v letech 1923-1924. Cizokrajnost dodává koniklecům možná husté ochlupení stonků a poupat, z nichž se na jaře vyvíjejí zvonkovité květy různých barev. Květy nevydrží na rostlině příliš dlouho, vyvíjejí se z nich však velmi dekorativní, ochmýřené semeníky. Vystupují nad rostlinu výše než květy, protože stonek se po odkvětu prodlužuje.
Koniklec je původem luční horská trvalka
Podle toho jí také v zahradě musíme vybrat stanoviště. Nedaří se na stinných, vlhkých místech, naopak velmi pěkně se vyjímá na vyšším místě ve skalce. Nebezpečí představuje také zimní vlhko a poškození kůlového kořenu, kvůli němuž se koniklec také velmi obtížně přesazuje. Množení se proto provádí takřka výhradně semeny: jakmile chmýří semeníku zesvětlá, začnou se semena ze svazku uvolňovat. V této době je stačí vysít na povrch půdy a jemně zasypat pískem. Semenáčky přesazujeme do vyšších květináčů, aby se mohl kořen dobře rozvíjet.
Koniklec je jedovatý, jeho šťávy mohou navíc vyvolat alergické reakce na pokožce.
Botanické jméno: Pulsatilla vulgaris
Původ: Evropa
Růst: trvalka, výška 10-40 cm
Květ: zvonkovitý, bílý, žlutý, růžový, červený, modrý, fialový, březen-květen
Nároky: dobrá drenáž, plné slunce, humózní půda, lehce vápenitá
Použití: skalky, stepní trvalkové partie, okraje cest
Zvláštnost: semeno je neseno chmýřím, které se po dopadu na zem vlivem vlhkosti kroutí a zavrtává se tak do půdy