Věděli jste, že...

Cukrová třtina má největší obsah cukru

Mezi cukrodárnými rostlinami je na prvním místě, až po ní následuje řepa cukrovka. Cukr byl ve starověku i středověku vzácný, sladilo se převážně medem. Rozšířil se od počátku novověku, kdy se začaly zakládat plantáže cukrovníku lékařského (Saccharum officinarum) hlavně v Západní Indii.  Šlechtění cukrových řep nepřímo podnítil počátkem 19. století Napoleon Bonaparte zákazem dovozu všeho anglického zboží včetně třtinového cukru (tzv. kontinentální blokáda).

Světová roční sklizeň třtiny je kolem 7800 miliónů q, cukrovky skoro třikrát méně. Cukrovník lékařský je tráva až sedm metrů vysoká. Cukr je v dřeni plných stébel. Chemicky je to sacharóza, jakou poskytují i bulvy cukrovky.

 

Prarodičem kulturního cukrovníku je asi hybrid planých druhů třtiny, které jsou původní na Nové Guineji. Základ kulturní třtiny se však vytvořil až po jejím přenesení do Indie a odtud se pěstování rozšiřovalo všemi směry. Ve Středomoří je zavedli v 8.-10. století Arabové. Do Ameriky přivezl první sazenice na ostrov Haiti z Kanárských ostrovů snad Kryštof Kolumbus roku 1493. Plantáže cukrovníku jsou dnes v tropech a subtropech, zhruba mezi 35°s. a 35°j.z.š. K hlavním producentům třtiny patří Indie, Brazílie a Kuba.

 

Ze zbytků stébel se po vytlačení sladké šťávy vyrábí papír, lepenka, izolace nebo odpad slouží jako palivo. Surový žlutohnědý krystalový cukr se čistí a odpadní sirup, takzvaná melasa, se zkvašuje a destiluje na rum.

 

Zdroj: Václav Jirásek, Rostliny známé neznámé, Nakladatelství: Albatros, edice Oko, rok vydání 1985