Věděli jste, že...

Květy muchovníku přečkají i pozdní mrazy

I kdyby tento keř až menší strom nevábného názvu neplodil drobné, borůvkám podobné plody, určitě by se stal ozdobou zahrady už jen pro své čistě bílé, hvězdicovité květy, které jej zdobí už od dubna, nebo pro sytě růžové až červené podzimní zbarvení listů. Výbornou vlastností muchovníku je kromě toho odolnost květů vůči pozdním mrazíkům (snese pokles teploty až na – 7°C) a také skutečnost, že netrpí prakticky žádnými chorobami ani škůdci.

Muchovníky (Amelanchier) se pěstují především právě pro temně modré až fialové plody, které dozrávají začátkem léta a objevují se na všech druzích tohoto rodu. Rostliny plodí asi ve třech letech věku a jsou samosprašné, takže stačí vysadit jen jeden keř. V dospělosti je možné z jednoho keře sklidit kolem deseti kilogramů sladkých, lehce pikantních šťavnatých plodů. Dozrávají postupně, takže i sklizeň je vhodné provádět průběžně, nejlépe rovnou do úst... Sklizené plody můžeme nechat ještě několik dnů na teplém, stinném místě přezrát – zvýší se v nich obsah šťávy.

 

Plody obsahují až dvanáct procent cukru, vlákninu, organické kyseliny, třísloviny, pektiny, karotin, vitamíny C a B2 a anthokyany, které působí jako prevence řady civilizačních chorob včetně rakoviny.

Kromě nejsnadnější konzumace syrových plodů lze z muchovníku připravit džem nebo kompot, vylisovanou šťávu můžeme spolu se šťávou rakytníku použít pro míchané nápoje.

Muchovníkový džem

Asi jeden kilogram omytých plodů podlijeme jedním decilitrem vína a vaříme čtvrt hodiny. Pak přidáme 40 dkg cukru, půl lžičky skořice, čtyři roztlučené hřebíčky a vaříme doměkka. Pak plody jemně rozmačkáme, přidáme půl lžičky kyseliny citronové a horkou směs nalijeme do skleniček. Uzavřeme, otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Používá se ke svíčkové místo brusinek, do ovocných pohárů i na pečivo.