Věděli jste, že...

Mana je pryskyřice

Mana jsou sladké, na vzduchu tuhnoucí výměšky vytékající z kmenů a větví některých dřevin po nabodnutí hmyzem. Nejznámější manodárnou rostlinou je jasan zimnář (Fraximus ornus), zasahující z jižní Evropy a Malé Asie až na jižní Slovensko. Ve středověku byla nahořkle sladká mana sladidlem i léčivem. Zimnář se pro manu na léčivo doposud pěstuje v Kalábrii a severní Sicílii.

Mana vytéká také z větví některých keřů rostoucích v pustinách od oblasti Egypta do střední Asie. Je to tamaryšek manodárný (tamarix mannifera) s drobnými růžovými květy ve válcovitých hroznech, a dále některé druhy manovců (alhagi).

V Kurdistánu sbírají zase tzv. perskou manu z listů dubu perského (Quercus persica) a dubu valonského (Q. vallonea), které se jako bělavé kaménky nalézají na rubu listů po jejich nabodnutí mšicemi nebo červci. Z poraněné kůry kalifornské borovice Lambertovy (Pinus lambertiana) prýští sladký výměšek tuhnoucí na vzduchu v tzv. kalifornskou manu. Biblickou manou byly nejspíš poživatelné úlomky strupinatých stélek lišejníku misničky jedlé (Lecanora esculeta) i jiných druhů porůstajících místy půdu stepí a polopouští v oblasti ze severní Afriky do Přední Asie. V období sucha se části stélek prudkými větry snadno odtrhávají od podkladu a jsou ve velkém množství roznášeny i na značné vzdálenosti. „Deště" lišejníkové many byly zaznamenány ještě ve druhé polovině 19. století v Íránu a Malé Asii.

 

Zdroj: Václav Jirásek, František Procházka: Rostliny známé neznámé, nakladatelství Albatros, edice Oko, rok vydání 1985