Věděli jste, že...
Durian se většinou uvádí v popředí
nejchutnějšího tropického ovoce. Je to kulovitý až vejcovitý plod
durianovníku cibetkového (Durio zibethinus), statného stromu domácího v jihovýchodní Asii a
pěstovaného v Thajsku, Malajsii a Indonésii, nověji pěstovaného také v tropech Jižní Ameriky. Plody jsou pětipouzdré tobolky, s oplodím hustě pokrytým kuželovitými ostny. Dorůstají do velikosti lidské hlavy a hmotnosti až 4 kg.
V pouzdrech je po několika tmavých semenech velikosti holubího vejce, obalených máslovitou, smetanově narůžovělou hmotou, tzn. míšky, které tvoří durianové ovoce.
Mají
příjemně kořennou, mandlovou chuť a v ústech se volně rozplývají. Zpočátku jsou mladé duriany zelené a bez zápachu.
Dozráváním však žloutnou a začnou velice odporně páchnout. Tuto „vůni" lze přirovnat asi tak k směsi zápachu nevyčištěné stoky, shnilé zeleniny, zkažených vajec a česnekové čpavé silice.
Pro většinu Evropanů je durian nepoživatelný i při sebelepším zabezpečení nosu, do lepších hotelů je i v domovině durianovníku vstup se zralým durianem přísně zakázán. Dokonce se tvrdí, že jediný vyzrálý durian zamoří zápachem celý dům i jeho okolí, takže se mu vyhne kdejaký zloděj.
Pro vývoz se duriany nehodí, protože se rychle kazí, i pro domácí trhy se sklízejí nedozrálé. Jejich míšky se jedí také fermentované. Zralá upražená semena mají chuť pečených kaštanů.
Durian se většinou uvádí v popředí nejchutnějšího tropického ovoce. Je to kulovitý až vejcovitý plod durianovníku cibetkového (Durio zibethinus), statného stromu domácího v jihovýchodní Asii a pěstovaného v Thajsku, Malajsii a Indonésii, nověji pěstovaného také v tropech Jižní Ameriky. Plody jsou pětipouzdré tobolky, s oplodím hustě pokrytým kuželovitými ostny. Dorůstají do velikosti lidské hlavy a hmotnosti až 4 kg.
V pouzdrech je po několika tmavých semenech velikosti holubího vejce, obalených máslovitou, smetanově narůžovělou hmotou, tzn. míšky, které tvoří durianové ovoce. 
Mají příjemně kořennou, mandlovou chuť a v ústech se volně rozplývají. Zpočátku jsou mladé duriany zelené a bez zápachu. Dozráváním však žloutnou a začnou velice odporně páchnout. Tuto „vůni" lze přirovnat asi tak k směsi zápachu nevyčištěné stoky, shnilé zeleniny, zkažených vajec a česnekové čpavé silice. Pro většinu Evropanů je durian nepoživatelný i při sebelepším zabezpečení nosu, do lepších hotelů je i v domovině durianovníku vstup se zralým durianem přísně zakázán. Dokonce se tvrdí, že jediný vyzrálý durian zamoří zápachem celý dům i jeho okolí, takže se mu vyhne kdejaký zloděj.
Pro vývoz se duriany nehodí, protože se rychle kazí, i pro domácí trhy se sklízejí nedozrálé. Jejich míšky se jedí také fermentované. Zralá upražená semena mají chuť pečených kaštanů.
