Věděli jste, že...
... žížala funguje jako hnojivo?
Přemýšleli jste někdy o významu žížaly v půdě? Je všeobecně známo, že žížaly půdu kypří, napadlo by vás ale, že ji také významně obohacuje o živiny?
Žížala obecná je u nás zcela běžným, zákonem nechráněným živočichem. U nás žije něco kolem 50 druhů. Téměř celý život stráví pod zemí, kde se živí organickými zbytky jako jsou uhynulí drobní živočichové či spadané listí. Na povrch vylézá za deštivých dnů z prostého důvodu - aby se neutopila. Jinak žije v půdě, bezpečně skryta před pro ní škodlivým UV zářením.
Žížala opravdovým pomocníkem
Jako malé děti jsme žížaly sbírali a házeli je do sklenice s půdou, abychom mohli později pozorovat, jak za krátkou dobu vytvoří ve sklenici bludiště se spletí chodeb. Zcela stejně funguje žížala v půdě - cestu si jednoduše řečeno prokouše, za sebou nechává hromádky trusu, které účinně zúrodňují půdu. Vytvářením chodeb žížala půdu tedy nejen kypří, ale i hnojí. K přeměně organických zbytků je vybavena vápenitými žlázami umístěnými ve svalnatém jícnu. Spolykanou potravu společně se zeminou stráví a žlázami ji zneutralizuje, tedy upraví kyselé pH na příznivou hodnotu.
Kroužek jako hranice
Její válcovité tělo je složené ze dvou vrstev svalstva, příčného a podélného. Kontrakce svalstva jí umožňuje pohyb. Uprostřed jejího těla se nachází tzv. opasek, který slouží k regeneraci, vyměšování slizu a reprodukci.
Obranným mechanismem žížal, pokud se jich zmocní nepřítel, je odloučení zadní části těla (za opaskem). Tato ocasní část žížale dorůstá. Dojde-li k poškození těla v opasku, žížala umírá.
Opaskem žížala vyměšuje sliz, který jí usnadňuje pohyb a dýchání. Spolu s chloupky, kterými je její tělo pokryto, chrání jemnou pokožku před poraněním a zabraňuje také vysychání.
Žížala je hermafrodit, to znamená, že její tělo obsahuje jak samčí, tak samičí pohlavní buňky. Při kopulaci dochází spojením opasků k výměně těchto buněk. Po oplození tělo žížaly opouští slizovitý kokon s obsahem asi dvaceti vajíček, ze kterých se často vyvine pouze jediná.
Co je to vermikompost?
Jak již bylo řečeno, žížaly svou činností dokážou přeměnit organické zbytky na vysoce kvalitní organickou hmotu, která se používá jako hnojivo nazývané vermikompost. Ovšem druhů žížal, které lze použít při vermikompostování, tedy dostatečně výkonných – žravých druhů, není mnoho. K výrobě vermikompostu se u nás používá žížala hnojní (Eisenia foetida) nebo Eisenia andrei, které můžeme běžně najít v obyčejném kompostu.
Vermikompost si můžeme jednoduše vytvořit na naší zahradě. Stačí vytvořit nádobu, vermikompostér, z neprůhledného plastu či dřeva o rozměrech přibližně 40x 40x15 cm. Malá hloubka je zvolena z důvodu dostatečného provětrávání.
Žížaly k životu potřebují dostatek vzduchu, občasné pokropení kompostu, k udržení vlhkosti a teplotu kolem 20°C. Do kompostéru lze přidávat běžné rostlinné zbytky z kuchyně a zahrady, jako např. zelenina, ovoce, kávová sedlina či dokonce papírová lepenka. Pokosenou trávu je dobré mírně předkompostovat. Nevhodné jsou zbytky masa, tuky a mléčné výrobky. Žížaly se dají koupit i přes internet, většinou v rybářských nebo chovatelských potřebách.
