Věděli jste, že...

... první adventní věnec vznikl pro opuštěné děti?

Adventní věnec dnes nesmí chybět v žádné předvánoční domácnosti. V předkřesťan- ském období symbolizoval putování slunce až k zimnímu slunovratu.

Kruh, věnec, v předkřesťanském období symbolizoval věčný cyklus slunce, představoval slunce samotné, byl znameních přírodních sil a požehnání. V tomto období, až do zimního slunovratu, kdy se dny zkracují a jsou nejtmavší v roce, se věnce pokládaly na okenní parapety a zavěšovaly na dveře, aby lákaly dobré kouzelné bytosti, které měly přinést bohatou úrodu v příští sklizni.

Vonné větve jedlí byly považovány za útočiště přátelských lesních duchů, věnce ze slámy měly přinášet požehnání a odrážet zlé síly.

Poprvé v Německu

První doložený adventní věnec, považovaný za předchůdce dnešního symbolu adventu, vyrobil v Německu učitele a teolog Johann Hinrich Wichern.

Wichern pracoval v sirotčinci v Hamburku, kde na začátku prosince roku 1839 vyrobil pro místní opuštěné děti dřevěný kruh se svícemi – čtyřmi velkými a devatenácti malými. Každý den až do Štědrého dne děti zapálily jednu svíčku. Roku 1851 v útulku vyzdobili jedlovým chvojím celou jídelnu spolu s věncem.

Tento předvánoční zvyk se brzy rozšířil po celém Německu a sousedních zemích. První adventní věnec se čtyřmi svícemi se objevil v katedrále v Aachen.