Kompost je cenným zdrojem humusu a živin pro rostliny v každé zahradě. Jeho účinky se podobají účinkům chlévského hnoje, ke kterému nemáme většinou přístup. K jeho založení vybíráme stinná místa v zahradě ( pod stromy, na severní straně zahrady), aby při tropických teplotách nevysychal, a místa vzdálená minimálně deset metrů od zdroje pitné vody. Nezapomeňme také na dostatečný prostor pro pravidelné přehazování kompostu.
Pro přípravu jídel je neocenitelná petržel. V letním období je získání čerstvé přísady do jídel snadné, v zimě je její dostupnost obtížnější. Proto listovou i kořenovou petržel zasadíme do kořenáčů a celou zimu ji můžeme průběžně sklízet. Rostliny vyryjeme ze země a co nejrychleji umístíme do květináče, protože na vzduchu jejich kořeny trpí.
Celer známe spíše jako kořenovou „polévkovou" zeleninu, méně známý je druh řapíkatý, z něhož se konzumují právě řapíky. Aby jejich chuť byla ještě jemnější a sladší, je vhodné jej od konce léta začít bělit. Jednou z možností je nakopčení lehčí půdy podobně jako u pórku, jednodušší a čistší je zabalení nadzemní části do tmavého papíru nebo lepenky na dobu asi tří týdnů.
Začátkem září můžeme na prázdné zeleninové záhony vysít svazenku nebo řepku, rostliny pro tak zvané
zelené hnojení. Svými kořeny zlepšují strukturu půdy a brání její erozi. Po prvním mrazíku nebo nejpozději koncem února následujícího roku se rostliny zaryjí do půdy a poslouží jako potrava pro půdní mikroorganismy.
Ačkoliv v srpnu už polokeře dřevitých třezalek dávno nezdobí typické, zářivě žluté květy, jejich okrasný efekt se v tuto dobu nevytrácí: plody, červené bobule, vydrží na rostlině po celý podzim, dokud je nezničí první mráz. Dřevité třezalky nejlépe rostou v polostínu na chráněných, teplých stanovištích, přesto nejsou zcela mrazuvzdorné.
Srpen je ideálním měsícem pro přesazování a výsadbu kosatců. Starší trsy většinou špatně kvetou a je třeba je rozdělit a znovu vysadit. Hustou spleť oddenků rozdělíme ostrým nožem tak, aby každý oddělek měl alespoň jeden svazek listů a dostatek kořenů.
Bílý vinný ocet s různými bylinkami je vynikajícím dochucovadlem pro polévky, omáčky, přísadou do marinád nebo dresinků. Příprava je velmi jednoduchá – stačí naplnit uzavíratelnou skleněnou lahev, nejlépe dekorativního tvaru, octem a snítkami zvolených bylinek a nechat alespoň dva týdny, lépe ale co nejdéle, luhovat na tmavém, chladném místě. Poté ocet přecedíme a můžeme používat. Pokud bude lahev vzduchotěsně uzavřena, můžeme v octu bylinky ponechat až do jeho vypotřebení.
Známe to všichni majitelé zahrádek a jabloní v nich. Začíná znovu období sběru padaných jablek a hlavně jejich zpracování. Mužská část pěstitelů se spíše věnuje tekutým výrobkům, ženská zase marmeládám a koláčům. Možná vás budou inspirovat kuchařské předpisy pro hospodyňky, jak je v roce 1936 přinesl časopis Rádce z Předmostí.
Zrající meruňky a broskve jsou skutečnou zkouškou zahradnické trpělivosti: plody se vybarvují a lákají k nakousnutí, nejlepší chuti však dosáhnou až v nejvyšší zralosti. Se sklizní proto nepospíchejme. Čím déle může strom plody zásobovat cukrem a živinami, tím aromatičtější meruňky a zejména broskve budou.
Druhá polovina července je ideálním obdobím pro dělení a vysazování kosatců. Protože starší trsy špatně kvetou, je třeba je dělením zmlazovat asi jednou za tři roky. Trsy vyryjeme, očistíme od zeminy a nožem rozdělíme na menší části tak, aby každá z nich měla jeden až dva svazky listů. Řeznou ránu necháme mírně zaschnout a vysazujeme na připravený slunný záhon ve sponu asi 40 cm. Důležitá je zejména hloubka výsadby – oddenky se zakrývají půdou pouze do poloviny své výšky, zejména v těžkých půdách. Mírně přimáčkneme a zalijeme.