Skalničkáři jich pěstují celé sbírky a potěší je každý nový exemplář.
Skalkové dračíky (Penstemon) na slunném místě s propustnou půdou většinou vytvářejí pohledné nízké polokeříky. V době květu, podle druhu v červnu až srpnu, jsou doslova pokryty trubkovitými bílými, růžovými, fialovými i jinak zbarvenými květy.
Další rostou jako vyšší byliny.
Výšku až 150 cm a barvu dodá květinovým nebo smíšeným záhonům spolehlivě kvetoucí
záplevák podzimní (Helenium autumnale). Květní úbory tvarem i velikostí podobné kopretinovým vykvétají velmi bohatě koncem léta a na podzim podle odrůdy od citrónově žluté přes oranžovou až k hnědočervené, liší se i barvou velkého vypouklého středu. Zvlášť efektní jsou cihlové se žlutým okrajem. Můžete na nich pozorovat spoustu hmyzu.
Zaujaly vás v letoviscích jižních zemí živé ploty obalené bílými, růžovými nebo modrofialovými velkými květy? Možná jste se právě seznámili s ibiškem syrským, který, ač se to nezdá, si našel nový domov i v našich podmínkách.
Na půdu není moc náročný, daří se mu dokonce i v jílovité. Ale když mu přidáme každoročně zjara bohatou vrstvu kompostu, bude daleko spokojenější.
K bohatému kvetení potřebuje hlavně dostatek slunce, v polostínu kvete o trochu méně.
Máte rádi překvapení? Pak vás
libora měňavá (Lantana camara) zcela jistě
potěší častou změnou barev malých kvítků uspořádaných do kulovitých květenství. Oranžové se mění do žluta a karmínova, jiné přecházejí mezi růžovou, červenavou a fialovou. Zvlášť lehce působí bílé nad sytě zelenými listy. Pochází z tropů Jižní Ameriky, u nás se pěstuje jako hrnková trvalka přezimující v interiéru.
Téměř po celé Evropě od nížin až po podhorské oblasti můžeme ve světlých lesích, křovinách nebo pasekách od června do srpna spatřit modré až mírně fialové květy
zvonku broskvolistého (Campanula persicifolia). V zahradách se pěstují také kultivary bílé či plnokvěté. Z válcovitého oddenku vyrůstá do výšky až 80 cm vzpřímená, nejčastěji lysá lodyha nesoucí květy typického zvonkovitého tvaru děleného na pět cípů.
Před časy, kdy se lidé při nemoci spoléhali a obraceli výhradně na přírodu a její dary, byl
řebříček obecný (Achillea millefolium) používán
na všechny možné neduhy. Z nenápadné trvalky rostoucí na loukách a okrajích cest se do našich zahrad přesunul ve formě početných a barevně odlišných odrůd.
Pokud máte na zahradě
jezírko či potůček, můžete jeho okraj zkrášlit
upolínem čínským (Trollius chinensis), mrazuvzdornou trvalkou pocházející ze severní Číny. Miluje stále vlhká stanoviště s dostatkem slunečních paprsků a mírně humózní půdou. Kultivar ´Golden Queen´ (na obrázku) se vám odvděčí velkými kulovitými, sytě zlatožlutými nebo oranžovými květy, jejichž tyčinky připomínají korunku princezny.
Tato vytrvalá rostlina si své místo na zahradě umí vybojovat, mnohdy na úkor okolních květin. Proto potřebuje ke svému růstu dostatek místa. Zvlášť
vrbina tečkovaná (
Lysimachia punctata) bývala a dosud je ozdobou zahrádek našich babiček. Roste v Evropě, od Itálie až po Turecko a Kavkaz. Bohaté trsy, vysoké 50 cm kvetou
od června do srpna záplavou výrazně žlutých květů.
Stinná zákoutí vám v letních měsících může svými nejrůznějšími barvami prozářit čechrava (
Astilbe). Díky pevným stonkům dokonce i ve výšce 80 cm odolá větru a dešti.
V humózní, dostatečně vlhké půdě se cítí nejlépe a odmění vás velkými latami plnými jemně vonících malých kvítků, jež se výborně hodí k řezu či sušení. Vynikne jako dominantní trvalka uprostřed zelených kapradin v trsech, z nichž ji lze rozmnožit.
I na sebemenší zahrádce můžeme vypěstovat ovoce, které máme v oblibě a jemuž vyhovují naše klimatické podmínky. Mezi nejoblíbenější u nás patří třešeň (
Prunus avium) a to z mnoha důvodů: její jarní rozkvetlá koruna je výsostnou ozdobou každé zahrady,
plody třešně zrají jako první ovoce po dlouhé zimě, lze je navíc konzumovat čerstvé nebo zpracovávat v kuchyni na marmelády, džemy, dřeně či šťávy a můžeme je i zmrazit.