K létu a vlnícímu se obilnému poli neodmyslitelně patří rudé vlčí máky. Za jejich příbuzným, mákem východním, nemusíme chodit, stačí, když ho pozveme do své zahrady. V květnu a červnu nás potěší svými velkými, zářivě zbarvenými květy, které vyrůstají na stvolech z široké růžice stříhaných listů. Uprostřed okvětních plátků bývá skryt tmavý střed, základ budoucí makovice a výrazné pestíky.
Pochází z vlhkých horských lesů Severní Ameriky a vzhledem trochu
připomíná dlužichu. Někdy se oba druhy trvalek zaměňují, na zahradě se ale krásně doplňují, protože vynikají půvabnými vykrajovanými listy různého probarvení.
Listy mitrovničky (
Tiarella) jsou během vegetace smaragdově zelené, někdy mají zespodu nahnědlé skvrny, od podzimu se zbarvují do červena.
Jednou z bezproblémových a pohledných trvalek vhodných také do přírodních partií zahrady je kakost hnědočervený (Geranium phaeum). Tuto barvu mají nejen tmavé květy, ale ve světlejším odstínu většinou zvýrazňuje i zajímavé dlanitě vykrajované listy. Ve výsadbách vynikne zejména vedle modrofialové šalvěje hajní a žlutozeleně vzdušně kvetoucího kontryhele měkkého, se kterými kvete ve stejnou dobu.
Jeden z ladoníků pocházející z Oregonu (
Camassia cusickii) rozhodně nepatří k raným cibulovinám, s rašením si hezky počká. Ze suknicovité cibule vyrůstá na poměrně krátkou dobu trs štíhlých listů a uprostřed něj 70 cm vysoký stvol s hvězdicovitými světle modrými květy.
Nejlépe kvete na slunci ve vlhčí půdě bohaté na živiny, daří se mu u okrajů vodních ploch.
Počátkem května se většinou vedle dvojice vzpřímených listů rozvíjejí
drobné bělavé zvonky silně vonících, jemně vypadajících konvalinek. V listnatých lesích je obdivujeme pod řidšími korunami buků nebo dubů, které jim pravidelně doplňují bohatou vrstvu humusu. Na zahradu do polostinných míst s kypřejší půdou si můžeme pořídit
i růžově kvetoucí.
Známá oblíbená fialka (
Viola odorata L.), která kolem sebe na jaře
šíří typickou sladkou vůni, bývala součástí každé venkovské zahrádky, dnes ji najdeme spíše v lesích nebo na rumištích. Může za to možná její až příliš rozpínavý růst a rychlé množení samovýsevem, takže brzy
může zaplevelit celou zahradu.
Vlhký bažinatý okraj jezírka s humózní živnou půdou na slunci nebo v polostínu vytvoří ideální podmínky pro zdárný růst kapsovce (Lysichiton), dlouhověké mrazuvzdorné trvalky. Brzy zjara na téměř holém břehu doslova svítí krémově bílé široké toulce
kapsovce kamčatského (
L. camtschatcensis). O něco větší
kapsovec americký (
L. americanus) upoutá žlutozelenými toulci.
Mezi kalinami najdeme druhy opadavé, stálezelené i přes zimu zelené, dekorativní svými květy i plody, zakrslé i mohutné keře. Všechny kaliny jsou poměrně nenáročné na stanoviště. Vyhovuje jim běžná zahradní půda s dobrým zásobováním vodou a nejlépe plně osluněné stanoviště. Na výsluní mohou některé druhy silně trpět listovými mšicemi.
Krásou zvláštních převislých trubičkovitých až džbánečkovitých kvítků se zoubkovaným okrajem zaujmou při pohledu zblízka modřence (
Muscari).
Jejich hustá hroznovitá květenství vyrůstají později na jaře nad listy, které raší často už na podzim. Vděčné, někdy voňavé drobné cibuloviny nám na skalkách, v obrubách nebo i na větších plochách budou dělat radost řadu let.
"Koniklec je švarná květinka zvláštního, cizokrajného vzezření", píše o této rostlině Oskar Smrž ve svých Dějinách květin, vydaných v letech 1923-1924. Cizokrajnost dodává koniklecům možná
husté ochlupení stonků a poupat, z nichž se na jaře vyvíjejí
zvonkovité květy různých barev. Květy nevydrží na rostlině příliš dlouho, vyvíjejí se z nich však velmi dekorativní,
ochmýřené semeníky.