Sója patří k nejdůležitějším užitkovým rostlinám

Sója luštinatá (Glycine max.) je letnička s trojčetnými listy, nafialovělými květy a chlupatými lusky. Kultivary se liší jen barvou semen, jež obsahují jedlý olej, vitamíny a hlavně až 40 % bílkovin. Proto se sójové boby také nazývají „maso bez kosti". USA a Nizozemí patří k prvním průkopníkům výroby umělého masa ze sójové bílkoviny. Sójová mouka se přidává do chlebové a slouží k přípravě mnoha pokrmů.

Ze slonovníku se vyrábějí (nejen) šachové figurky

Rostlinná slonovina je hmota s vlastnostmi sloních klů. Je to jako kost tvrdý, žlutavý až bělošedý bílek semen některých palem. Skládá se z tlustostěnných, těsně přiléhajících buněk, hmotu lze proto výborně soustružit, leštit i barvit. Vyrábějí se z ní šatové i manžetové knoflíky, šachové figurky, hrací kostky, rukojeti k holím, galanterní zboží, umělé perly a korále, suvenýry a bižutérie. Hodnotnou rostlinnou slonovinu skýtají slonovníky (Phytelephas). Tyto skoro bezkmenné palmy trsem velikých listů připomínají obrovitou kapradinu. Rostou v poříčí řek z Panamy do Peru.

Na durianu si pochutnáte nejlíp s kolíčkem na nose

Durian se většinou uvádí v popředí nejchutnějšího tropického ovoce. Je to kulovitý až vejcovitý plod durianovníku cibetkového (Durio zibethinus), statného stromu domácího v jihovýchodní Asii a pěstovaného v Thajsku, Malajsii a Indonésii, nověji pěstovaného také v tropech Jižní Ameriky. Plody jsou pětipouzdré tobolky, s oplodím hustě pokrytým kuželovitými ostny. Dorůstají do velikosti lidské hlavy a hmotnosti až 4 kg.

Na dobrou mysl je dobromysl

Dobromysl je většině lidí důvěrně známá pod názvem oregano, anebo také dobráček či divoká majoránka. Trhala se na svatého Jana, aby po celý rok chránila lidi i zvířata.  Rodové jméno Origanum je odvozeno z řeckých slov „oros ganos" – tj. radost z hor. Dobromysl zahrnuje asi 20 druhů rostoucích převážně ve Středozemí a na Blízkém východě, u nás roste pouze jeden druh. Celkově se vyskytuje v celé Evropě, dále také na Kanárských ostrovech, v severozápadní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze, v jižní Číně ad.

Železné dřevo odolá i ostrým sekerám

Železné dřevo je technické označení dřeva některých cizokrajných stromů. Je totiž velmi tuhé, husté a tvrdé. Předně je to dřevo mohutného stromu přesličníku přesličkolistého (Casuarina equisetilolia), které připomíná článkovitými stonky a šupinovými listy, srůstajícími v objímavou zubatou pochvu, stromovité přesličky. Domácí je v suchých krajích indo-australské oblasti. Pěstuje se pro červenohnědé dřevo a vysazuje se ke zpevňování písčitých mořských břehů. Stromy totiž snesou vysoký obsah solí v půdě.

Divoká včela je devětkrát užitečnější

Divoké včely jsou jedním z nejužitečných druhů hmyzu, pro které by mělo být v zahradě vždy místo. Jakmile teploty stoupnou nad bod mrazu, vyletí až stokrát za den a navštíví přitom až 6500 květů, což je devětkrát více než včela medonosná! Aktivita divokých včel je důležitá zejména pro ovocné stromy kvetoucí brzy na jaře, proto je vhodné připravit jim v zahradě vhodné místo pro přezimování. Protože na rozdíl od včely medonosné žijí osaměle, osidlují drobné otvory a dutiny (průměr 2-8 mm), v nichž se také rozmnožují.

Okurky zachrání štíhlou linii

Většina lidí, kteří zrovna nemilují zeleninu, nepohrdne okurkou. Patří mezi nejoblíbenější druhy zeleniny, mimo jiné také u sportovců a lidí držících redukční dietu, protože obsahuje z 98 procent pouze vodu. Chuť lze vylepšit saturejkou, brutnákem nebo koprem, hodí se i česnek nebo hořčice. Kromě oblíbených hadovek se v poslední době rozšiřují také kratší, tak zvané svačinové okurky, které mají jemnější chuť.

Pérovník pštrosí je rostlina

Krásná, plně mrazuvzdorná kapradina rostoucí nejčastěji ve vlhkých humózních půdách v lesích nebo podél potoků – to je pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris). Jeho domovem je východní a střední Evropa, téměř celá Asie a Severní Amerika. Do okolí se šíří postranními výběžky z podzemního oddenku. Nad zem vyrůstají dva druhy listů – až metr vysoké, jednoduše zpeřené, světle zelené trofofyly tvořící velkou nálevkovitou růžici, jež chrání menší hnědé sporofyly stočené jako pštrosí pera a sloužící k rozmnožování.