Kočky milují kozlík lékařský

Na okrajích zahradního jezírka, na místech s vlhkou půdou nebo na mokrých loukách se bude dařit kozlíku, vytrvalé bylině vysoké 50-100 cm s drobnými narůžovělými nebo bílými květy v okolíku objevujícími se od května do září. Latinský název Valeriana officinalis je odvozen od slova valere – být zdravý. Dříve se označoval jako baldrián podle nordického boha Baldura, který byl předobrazem síly a dobročinnosti. Kromě toho, že květy vyhledává drobný hmyz, je kozlík užitečný díky svým kořenům, které se sbírají v září a říjnu a používají se sušené ve formě čaje při nespavosti, duševním vyčerpání, stresu či žaludečních křečích.

 

 

Pesto či kapary připravíme i ze sedmikrásek

Sympatické bíložluté kvítky přivádějí k šílenství majitele precizně pěstěných trávníků, přitom jsou pravými symboly jara a také léčivými rostlinami – mají protizánětlivé a expektoranční účinky, jsou součástí čajových směsí, čaj ze sedmikrásky se používá při rekonvalescenci zápalu plic. Květy před rozvinutím můžeme naložit jako kapary – hrst poupat svaříme s trochou soli a estragonového octa a ještě horké naplníme do sklenic. Chutnají už po několika dnech.

Šatním molům nevoní kafr

Kafr je výrazně páchnoucí, bezbarvá nebo bělavá křehká hmota, složená z krystalků. Tvoří se na prasklinách starého dřeva stromů kafrovníku lékařského (Camphora officinarum), příbuzného skořicovníkům. Pěstuje se v tropech i subtropech, také i Itálii a na Floridě. Stromy mají skoro ve všech svých částech buňky s kafrovou silicí, jež se na vzduchu okysličuje a mění v tuhou hmotu. Kafr je velmi staré léčivo, původně se používal ve východní Asii, a to zevně i vnitřně. Zmiňují se o něm čínské letopisy už z doby kolem roku 1000 př.n.l.

Králem barevných látek dlouho bylo indigo

Sytě modrému rostlinnému barvivu se kdysi žádné jiné nevyrovnalo ve stálosti. Látky barvili indigem už ve starověkém Egyptě, v Orientě i Indii. Jeho slavná historie skončila až počátkem dvacátého století vynálezem a velkovýrobou syntetického indiga. Přírodní indigo se získává z natě modřilu barvířského (Indigofera tinctoria) neboli indigovníku. Příprava je dost složitá. Odřezaná nať se v pánvích zalije vápennou vodou. Kvašením se uvolní bezbarvý indikan, který se rozkládá na cukr a indoxyl a ten na vzduchu oxiduje na indigo,

které se usazuje v pánvi.

 

Kořen, zvaný človíček, míval cenu zlata

Ginseng neboli ženšen, což korejsky znamená "kořen života", je prastará léčivka východní Asie, vlastně řepovitý kořen všehoje ženšenového (Panax schin-seng). Je často podivně větvený, při troše fantazie může připomínat figurku člověka. Odtud i název ginseng, což je čínsky "malý člověk, človíček". Podoba kořenů s lidským tělem byla jistě důvodem, proč se tato droga pokládala už od nepaměti za všelék.  Ve východní Asii hrál ginseng obdobnou úlohu jako ve Středomoří kořen mandragory. Do Evropy se dostal počínaje devátým stoletím několikrát. Už v 18. století se prodával v lékárnách jako lék pro uchování svěžesti a mládí i jako talisman.

Vanilka je prastaré koření z Nového světa

Vanilky jsou viržinkovité, hnědé, trojpouzdré tobolky vanilkovníku plocholistého (Vanilla planifolia), epifytické orchideje. Rostlina v mládí sice koření v zemi, ale dlouhými lodyhami šplhá pomocí náhradních tříčepivých kořenů do korun stromů. Podzemní kořeny později odumřou a vanilovník saje vláhu a živiny pomocí vzdušných kořenů z trouchu v rozsochách větví podpůrného stromu. Žlutavě zelené květy opylují kolibříci nebo hmyz, ale na plantážích se vanilovníky opylují výhradně uměle, zpravidla pomocí štěpinky bambusu.

Cukrová třtina má největší obsah cukru

Mezi cukrodárnými rostlinami je na prvním místě, až po ní následuje řepa cukrovka. Cukr byl ve starověku i středověku vzácný, sladilo se převážně medem. Rozšířil se od počátku novověku, kdy se začaly zakládat plantáže cukrovníku lékařského (Saccharum officinarum) hlavně v Západní Indii.  Šlechtění cukrových řep nepřímo podnítil počátkem 19. století Napoleon Bonaparte zákazem dovozu všeho anglického zboží včetně třtinového cukru (tzv. kontinentální blokáda).

Možná máte doma toulitku?

Rostlina je známá spíše pod svým latinským názvem Anthurium a je opravdovou top star mezi pokojovými rostlinami; snoubí v sobě všechny vlastnosti, které mají opravdové hvězdy mít – trochu výjimečnosti, luxusu i vyzývavosti.Toulitka je ideální solitéra, která se hodí především k lidem s vyhraněných vkusem, prostě pro individualisty.  Říká se, že umí také v bytě navodit atmosféru smyslnosti a erotična, zvláště pokud si vybereme rostlinu s červenými toulci.